Jak legálně minimalizovat srážkovou daň při zahraničních příjmech pomocí daňových smluv a offshore struktur

Úvod do problematiky srážkové daně a jejích dopadů na zahraniční příjmy

Srážková daň představuje specifickou formu zdanění, při které je daň z určitého příjmu automaticky odečtena a zaplacena přímo u zdroje, tedy například u plátce dividendy, úroků nebo licenčního poplatku. V praxi to znamená, že příjemce těchto výnosů obdrží částku již zdaněnou, a to dle legislativy státu, kde příjem vznikl.

Tento mechanismus může mít zásadní dopad na zisky z mezinárodního podnikání i investic, protože srážková daň často významně snižuje efektivní výnos z daného zahraničního příjmu. Pro podnikatele i investory tak vzniká potřeba zabývat se tímto typem zdanění aktivně a hledat legální způsoby, jak jeho dopad minimalizovat.

Mezi nejčastěji zdaněné druhy příjmů pomocí srážkové daně patří:

• dividendy z podílů na zisku zahraničních společností,
• úroky z poskytnutých půjček a úvěrů přeshraničního charakteru,
• licenční poplatky za využití duševního vlastnictví mimo Českou republiku.

V těchto případech se může srážková daň pohybovat podle místní legislativy mezi 5 % a 35 % nebo i více. Bez znalosti konkrétních pravidel a možností optimalizace tak může dojít ke zbytečnému zdanění a poklesu ziskovosti mezinárodních transakcí.

Povinnost odvést srážkovou daň často vzniká bez zásahu příjemce – například zahraniční společnost automaticky odečte daň v souladu s vlastní daňovou legislativou. Proto je klíčové se s tímto typem daně seznámit ještě dříve, než dojde ke konkrétnímu převodu, výplatě zisku nebo uzavření smlouvy.

Strategické daňové plánování hraje u zahraničních příjmů zásadní roli právě z hlediska prevence neefektivního dvojího zdanění, přičemž srážková daň je jedním z nejčastějších rizikových aspektů pro právnické i fyzické osoby, které podnikají či investují za hranicemi České republiky.

Využití offshore struktury jako legálního nástroje daňové optimalizace

V rámci mezinárodního daňového plánování může offshore struktura představovat efektivní a legální nástroj k minimalizaci daňového zatížení, včetně zmírnění dopadů, jaké přináší srážková daň. Offshore společnost je právnický subjekt založený v jurisdikci s nízkou daňovou sazbou nebo výhodným daňovým režimem, často s uzavřenou sítí smluv o zamezení dvojího zdanění. Její účelem není skrývání příjmů, ale strukturování podnikání tak, aby bylo dlouhodobě udržitelné a daňově efektivní.

Vhodně zvolená offshore jurisdikce může umožnit využití příznivějších sazeb srážkové daně nebo dokonce úplné osvobození na základě mezinárodních smluv. To je obzvlášť výhodné u pasivních příjmů, jako jsou úroky, dividendy či licenční poplatky, které běžně podléhají relativně vysoké srážkové dani, pokud proudí přímo do České republiky bez prostředníka se strategickým daňovým postavením.

Zatímco některé jurisdikce nabízejí jen nominální daňové sazby, skutečný klíč k efektivnímu využití offshore struktury spočívá v zajištění tzv. substance – tedy skutečné ekonomické aktivity společnosti: zaměstnanců, kanceláře, účetnictví či rozhodovacích pravomocí. Bez této podstaty hrozí, že offshore společnost bude považována za uměle vytvořenou strukturu bez legitimní ekonomické funkce, a ve výsledku by smluvní výhody vedoucí ke snížení srážkové daně nebyly uznány.

Klíčové výhody offshore řešení ve vztahu ke srážkové dani

Díky správně navržené offshore struktuře je možné dosáhnout mimo jiné:

• vyloučení nebo snížení srážkové daně v zemi původu příjmů (např. u dividend z USA snížených z 30 % na 5 %),
• centralizace příjmů v jurisdikci, která má výhodnější síť daňových smluv než Česká republika,
• legitimní odklad zdanění příjmů do okamžiku jejich výplaty konečnému příjemci,
• optimalizaci struktury financování mezinárodních transakcí a investic.

Při uplatňování výhod, které offshore struktury přinášejí ve vztahu ke srážkové dani, je však nezbytné prokázat ekonomickou podstatu operací a transparentnost celého obchodního modelu. Jinak by daňové úřady jednotlivých států mohly opatření označit za účelové a doměřit daň v plném rozsahu či uvalit sankce.

Rozdíl mezi legálním daňovým plánováním a škodlivou daňovou praktikou

Ne každé offshore řešení je v očích daňových autorit nelegální. Využití zahraniční struktury s účelem optimalizace srážkové daně může být zcela v pořádku, pokud jde o transparentně nastavený obchodní model reflektující reálné podnikatelské aktivity. Rozhodujícím faktorem je dodržení substance požadavků a doložení ekonomického důvodu existence dané společnosti.

Naopak, pokud je offshore subjekt vytvořen pouze za účelem přesunu peněz bez jakékoli podnikatelské aktivity, může být posouzen jako tzv. “letterbox entity” – prázdná schránka bez ekonomické funkce. V takovém případě je vysoké riziko, že dojde k odepření přístupu ke smluvním výhodám a následnému zdanění v plné sazbě srážkové daně dle vnitrostátního práva státu, odkud příjem pochází.

Proto offshore struktury nejsou univerzálním řešením pro každého. Jejich využití ve vztahu ke srážkové dani vyžaduje důkladnou přípravu, znalost mezinárodního daňového práva a respekt k požadavkům na legitimitu hospodářských aktivit.

Význam profesionálního návrhu offshore řešení

K dosažení legální a efektivní úspory na srážkové dani prostřednictvím offshore struktury je klíčové mít za sebou tým odborníků – právníků, daňových poradců a auditorů. Nejenže pomohou vytvořit strukturu, která bude v souladu s legislativou a daňovými smlouvami, ale také zajistí její reálné fungování v praxi, včetně správného reportingu a vztahů s bankami a úřady.

Pečlivý návrh offshore řešení, který počítá už od počátku s požadavky na substance a minimalizaci dopadů srážkové daně, umožňuje českým podnikatelům a investorům bezpečně expandovat do zahraničí a zároveň maximalizovat efektivitu správy příjmů.

Nejčastější chyby, rizika a na co si dát pozor při zakládání offshore struktury

Přestože offshore struktury představují legitimní nástroj optimalizace, jejich nesprávné nastavení či agresivní využívání může vést k závažným daňovým důsledkům. Mezi nejčastější chyby patří absence ekonomické podstaty, nevhodná jurisdikce, chybějící dokumentace nebo podcenění pravidel proti zneužití daňových smluv. V oblasti, kde hraje srážková daň klíčovou roli, se tak může z původně výhodného řešení stát významné riziko daňového doměření či penále.

Opomenutí substance jako nejčastější chyba

Jedním z nejčastějších omylů je předpoklad, že samotné založení společnosti v offshore jurisdikci stačí pro legální daňovou optimalizaci. V praxi je však nezbytné, aby taková společnost měla prokazatelné znaky ekonomické aktivity. Absence substance znamená, že daňové úřady mohou výhody daňových smluv odmítnout a uplatnit plnou sazbu srážkové daně, případně vnímat strukturu jako zneužívající.

Aby byla offshore entita považována za legitimní subjekt, měla by mít:

• vlastní kancelář a fyzické zázemí ve státě založení,
• zaměstnance vykonávající konkrétní činnost,
• místní vedení a rozhodovací pravomoci (např. zasedání správní rady),
• evidenci účetnictví a aktivní obchodní vztahy.

Nesplnění těchto podmínek vede k situaci, kdy může být příjem přesměrován přímo do jurisdikce konečného vlastníka a následně zdaněn plnou sazbou srážkové daně bez možnosti využít daňových smluv.

Nesprávná volba jurisdikce

Významným faktorem při zakládání offshore struktury je volba vhodného státu založení. Pokud daná země nemá platnou smlouvu o zamezení dvojího zdanění s jurisdikcí zdroje příjmu, nelze uplatnit sníženou sazbu srážkové daně, čímž se výhoda celé struktury zcela vytrácí. Kromě daňových sazeb je potřeba sledovat i reputaci dané země, stupeň transparentnosti a plnění mezinárodních standardů (např. OECD BEPS, CRS reporting).

Rizikem je také zařazení určité jurisdikce na tzv. blacklist – seznam zemí neplnících mezinárodní daňové standardy. V takových případech české daňové úřady přistupují k přísnějšímu režimu, včetně nemožnosti uplatnit náklady na transakce nebo použití vyšší srážkové daně.

Nedodržení pravidel pro skutečné vlastníky

Dalším častým pochybením je snaha skrýt skutečné vlastníky struktury nebo vystupovat pouze prostřednictvím nominálních ředitelů a akcionářů. Pravidla proti zneužívání daňových smluv (anti-abuse rules) však vyžadují, aby příjemce měl kontrolu a měl reálný ekonomický prospěch z daného příjmu. Pokud je offshore společnost jen pro forma entitou, odmítnou daňové úřady její nárok na výhody týkající se srážkové daně.

Z tohoto důvodu by každá struktura měla být sestavena tak, aby bylo možné identifikovat

• konečného skutečného vlastníka (tzv. UBO),
• ekonomický důvod, proč je příjem směrován do dané jurisdikce,
• souvislosti mezi aktivitami společnosti a příjmovými toky.

Transparentnost a otevřeně deklarovaná právní struktura je dnes nejen normou, ale podmínkou k udržení právní jistoty a výhod, které mají vliv na výši uplatněné srážkové daně.

Riziko retroaktivního zdanění a daňových sankcí

Chyby v návrhu nebo administrativním vedení offshore struktury mohou mít následky i zpětně. Pokud daňová autorita vyhodnotí strukturu jako účelovou nebo zneužívající, může za minulé účetní období doměřit srážkovou daň v plné zákonné výši – často i se sankčním úrokem a pokutami.

Takové scénáře vznikají zejména tehdy, pokud:

• není doložena substance a účel založení společnosti,
• chybí dokumentace k příjmům a jejich zdrojům,
• nedošlo ke včasnému doložení daňového domicilu a beneficial ownership,
• byla zatajena informace před zahraničním plátcem nebo místním správcem daně.

Platí, že největším rizikem v oblasti srážkové daně je podcenění souladu se zákony dané jurisdikce. I právně založená struktura se může stát problémem, pokud v praxi neplní podmínky smluvního režimu nebo je „papírová“ bez jakéhokoli ekonomického významu.

Význam právního a daňového posouzení před realizací

Než se podnikatel rozhodne pro založení offshore společnosti s cílem snížit dopady srážkové daně, měl by vždy podrobně analyzovat právní a daňové rizika. Konzultace s daňovým poradcem, který se orientuje nejen ve vnitrostátní legislativě, ale i v mezinárodním daňovém právu, je základním předpokladem úspěchu každého daňového strukturování.

rovněž je vhodné provést simulaci toků příjmů, projít detailně platné mezinárodní smlouvy a prověřit, jaká míra srážkové daně bude ve skutečnosti uplatněna v jednotlivých scénářích. Na základě toho je možné strukturu navrhnout tak, aby byla ekonomicky efektivní, ale zároveň plně legální a udržitelná.

Nejčastější chyby, rizika a na co si dát pozor při zakládání offshore struktury

Přestože offshore struktury představují legitimní nástroj optimalizace, jejich nesprávné nastavení či agresivní využívání může vést k závažným daňovým důsledkům. Mezi nejčastější chyby patří absence ekonomické podstaty, nevhodná jurisdikce, chybějící dokumentace nebo podcenění pravidel proti zneužití daňových smluv. V oblasti, kde hraje srážková daň klíčovou roli, se tak může z původně výhodného řešení stát významné riziko daňového doměření či penále.

Opomenutí substance jako nejčastější chyba

Jedním z nejčastějších omylů je předpoklad, že samotné založení společnosti v offshore jurisdikci stačí pro legální daňovou optimalizaci. V praxi je však nezbytné, aby taková společnost měla prokazatelné znaky ekonomické aktivity. Absence substance znamená, že daňové úřady mohou výhody daňových smluv odmítnout a uplatnit plnou sazbu srážkové daně, případně vnímat strukturu jako zneužívající.

Aby byla offshore entita považována za legitimní subjekt, měla by mít:

• vlastní kancelář a fyzické zázemí ve státě založení,
• zaměstnance vykonávající konkrétní činnost,
• místní vedení a rozhodovací pravomoci (např. zasedání správní rady),
• evidenci účetnictví a aktivní obchodní vztahy.

Nesplnění těchto podmínek vede k situaci, kdy může být příjem přesměrován přímo do jurisdikce konečného vlastníka a následně zdaněn plnou sazbou srážkové daně bez možnosti využít daňových smluv.

Nesprávná volba jurisdikce

Významným faktorem při zakládání offshore struktury je volba vhodného státu založení. Pokud daná země nemá platnou smlouvu o zamezení dvojího zdanění s jurisdikcí zdroje příjmu, nelze uplatnit sníženou sazbu srážkové daně, čímž se výhoda celé struktury zcela vytrácí. Kromě daňových sazeb je potřeba sledovat i reputaci dané země, stupeň transparentnosti a plnění mezinárodních standardů (např. OECD BEPS, CRS reporting).

Rizikem je také zařazení určité jurisdikce na tzv. blacklist – seznam zemí neplnících mezinárodní daňové standardy. V takových případech české daňové úřady přistupují k přísnějšímu režimu, včetně nemožnosti uplatnit náklady na transakce nebo použití vyšší srážkové daně.

Nedodržení pravidel pro skutečné vlastníky

Dalším častým pochybením je snaha skrýt skutečné vlastníky struktury nebo vystupovat pouze prostřednictvím nominálních ředitelů a akcionářů. Pravidla proti zneužívání daňových smluv (anti-abuse rules) však vyžadují, aby příjemce měl kontrolu a měl reálný ekonomický prospěch z daného příjmu. Pokud je offshore společnost jen pro forma entitou, odmítnou daňové úřady její nárok na výhody týkající se srážkové daně.

Z tohoto důvodu by každá struktura měla být sestavena tak, aby bylo možné identifikovat

• konečného skutečného vlastníka (tzv. UBO),
• ekonomický důvod, proč je příjem směrován do dané jurisdikce,
• souvislosti mezi aktivitami společnosti a příjmovými toky.

Transparentnost a otevřeně deklarovaná právní struktura je dnes nejen normou, ale podmínkou k udržení právní jistoty a výhod, které mají vliv na výši uplatněné srážkové daně.

Riziko retroaktivního zdanění a daňových sankcí

Chyby v návrhu nebo administrativním vedení offshore struktury mohou mít následky i zpětně. Pokud daňová autorita vyhodnotí strukturu jako účelovou nebo zneužívající, může za minulé účetní období doměřit srážkovou daň v plné zákonné výši – často i se sankčním úrokem a pokutami.

Takové scénáře vznikají zejména tehdy, pokud:

• není doložena substance a účel založení společnosti,
• chybí dokumentace k příjmům a jejich zdrojům,
• nedošlo ke včasnému doložení daňového domicilu a beneficial ownership,
• byla zatajena informace před zahraničním plátcem nebo místním správcem daně.

Platí, že největším rizikem v oblasti srážkové daně je podcenění souladu se zákony dané jurisdikce. I právně založená struktura se může stát problémem, pokud v praxi neplní podmínky smluvního režimu nebo je „papírová“ bez jakéhokoli ekonomického významu.

Význam právního a daňového posouzení před realizací

Než se podnikatel rozhodne pro založení offshore společnosti s cílem snížit dopady srážkové daně, měl by vždy podrobně analyzovat právní a daňové rizika. Konzultace s daňovým poradcem, který se orientuje nejen ve vnitrostátní legislativě, ale i v mezinárodním daňovém právu, je základním předpokladem úspěchu každého daňového strukturování.

rovněž je vhodné provést simulaci toků příjmů, projít detailně platné mezinárodní smlouvy a prověřit, jaká míra srážkové daně bude ve skutečnosti uplatněna v jednotlivých scénářích. Na základě toho je možné strukturu navrhnout tak, aby byla ekonomicky efektivní, ale zároveň plně legální a udržitelná.