Licenční poplatky a srážková daň v mezinárodním podnikání: Právní rámec, offshore struktury a daňová optimalizace

Úvod do problematiky licenčních poplatků a srážkové daně v mezinárodním podnikání

Licenční poplatky a srážková daň patří mezi důležité prvky mezinárodního daňového plánování, zejména pokud jde o přeshraniční převod práv duševního vlastnictví. V globalizovaném podnikatelském prostředí se stále více společností potýká s otázkou, jak efektivně strukturovat své licenční vztahy tak, aby bylo možné minimalizovat zdanění těchto příjmů a zároveň se vyhnout daňovým rizikům.

Licenční poplatky představují platbu za využití duševního vlastnictví, jako jsou patenty, ochranné známky, know-how nebo autorská práva. Tyto platby často překračují hranice států a v takových situacích přichází na řadu srážková daň, kterou vybírá stát příjemce licenční platby. Výše této daně se může velmi lišit podle konkrétní jurisdikce a aplikovatelné mezinárodní smlouvy.

Srážková daň se zpravidla uplatňuje na příjmy nerezidentů, což znamená, že pokud například česká společnost hradí licenční poplatky do zahraničí, je povinna z nich srazit a odvést daň státnímu rozpočtu. Výše srážkové daně může činit standardně 15 % nebo 10 %, ale pomocí mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění je možné tuto sazbu snížit nebo úplně eliminovat.

Licenční poplatky a srážková daň se proto stávají klíčovým tématem zejména pro technologické a farmaceutické firmy, které často vlastní nebo využívají rozsáhlá portfolia nehmotného majetku. Aby byla zachována konkurenceschopnost a právní jistota, podniky vyhledávají daňově efektivní struktury a hodnotí dopady těchto daní na celkovou finanční bilanci svých přeshraničních operací.

Podstatným důvodem, proč se podniky intenzivně zabývají strukturací licenčních vztahů, je fakt, že nesprávně nastavený licenční model může vést k nadměrnému zdanění, dvojímu zdanění a dokonce vzniku daňového sporu s příslušnou daňovou správou. Efektivní správa licenčních poplatků a optimalizace srážkové daně tak může přinést značné úspory a zároveň pomoci firmám udržet právně i daňově udržitelný model svého podnikání.

V dalších kapitolách si přiblížíme právní rámec pro aplikaci srážkové daně na licenční poplatky, dále se budeme věnovat využití offshore struktur, souvisejícím rizikům a doporučením pro efektivní daňové plánování.

Využití offshore struktury pro optimalizaci licenčních poplatků

V rámci mezinárodního daňového plánování představují licenční poplatky a srážková daň často jednu z oblastí, kde mohou podniky legálně optimalizovat své daňové zatížení. Jedním z nástrojů, který se v této souvislosti využívá, je implementace offshore struktury. Správně nastavená offshore struktura může výrazně snížit nebo zcela eliminovat srážkovou daň, kterou by jinak bylo nutné odvést při přeshraniční platbě licenčních poplatků.

Typický model využívá tzv. licenční společnost, která je založena v zemi s nízkým nebo žádným zdaněním příjmů z nehmotného majetku. Tato společnost získá licenční práva např. od mateřské společnosti nebo vlastníka know-how a následně je poskytuje dalším subjektům ve skupině. Příjmy z těchto licencí jsou pak centralizovány v offshore entitě, což přináší značné daňové výhody, zejména pokud je daná jurisdikce zároveň stranou mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění.

Při navrhování offshore struktury je klíčové dbát na kompatibilitu s podmínkami mezinárodních daňových dohod a požadavky jednotlivých daňových správ. Aby bylo možné využít snížené sazby nebo osvobození od srážkové daně na základě smlouvy mezi státy, musí licenční společnost doložit status skutečného vlastníka příjmu a prokázat ekonomickou přítomnost v dané zemi, tzv. economic substance.

Optimalizace licenčních poplatků a srážkové daně prostřednictvím offshore řešení se nejvíce uplatňuje v sektorech, kde hraje významnou roli duševní vlastnictví – typicky jde o firmy z oblasti IT, farmacie, médií nebo výrobního průmyslu s patentovanými technologiemi. Využití vhodně zvolených jurisdikcí, jako je například Kypr, Lucembursko nebo Spojené arabské emiráty, umožňuje těmto firmám efektivní správu práv k IP a zároveň minimalizaci zdanění.

Strategickým cílem je dosáhnout toho, aby srážková daň na příjmy z licenčních poplatků byla buď zcela odstraněna v důsledku smluvních výjimek, nebo alespoň snížena na přijatelnou úroveň, ideálně pod běžné sazby stanovené v národní legislativě. Významnou roli hraje také správné nastavení licenčních smluv a cenotvorby dle pravidel převodních cen (transfer pricing), aby struktura byla obhajitelná vůči daňovým autoritám.

Kromě samotné daňové optimalizace nabízí offshore řešení také přínosy v oblasti správy práv k duševnímu vlastnictví a konsolidace IP aktiv. Centralizovaná správa licencí v jedné entitě napomáhá lepší kontrole nad používáním IP v rámci celé skupiny a současně zvyšuje vyjednávací sílu při uzavírání smluv s třetími stranami.

Přestože využití offshore struktur může významně přispět k optimalizaci daně z licenčních poplatků, je třeba brát v úvahu i zvýšené požadavky na doložení ekonomické přítomnosti a transparentnosti. Licenční poplatky a srážková daň patří mezi rizikově sledované oblasti ze strany daňových správ, proto je důležité zohlednit i potenciální reputační dopady a náklady na správu a dokumentaci takové struktury.

Rizika a regulatorní požadavky při využití offshore řešení

Využití offshore struktur pro optimalizaci licenčních poplatků a srážkové daně sice může firmám přinést značné daňové výhody, ale současně s sebou nese i určitá rizika. Tato rizika se týkají především daňových kontrol, regulatorních opatření, reputace společnosti a souladu s mezinárodními standardy. V dnešním prostředí posílené daňové transparentnosti a mezinárodní spolupráce je nutné, aby každá offshore struktura obstála v rámci kontrolních mechanismů daňových správ i regulatorních institucí.

Rizika spojená s nastavením licenčních toků do offshore subjektů se týkají především situací, kdy není zajištěna dostatečná ekonomická substance. V praxi to znamená, že entita přijímající licenční poplatky by měla mít reálnou obchodní činnost, spravovat duševní vlastnictví a disponovat odpovídajícími zdroji a personálem. Pokud tomu tak není, hrozí, že daňová správa označí daný subjekt za tzv. umělý (letter-box entity), a odmítne uplatnění výhod ze smluv o zamezení dvojího zdanění, čímž dojde k dodanění v plné sazbě srážkové daně.

Zásadní vliv na daňovou uznatelnost offshore struktury má rovněž dodržování pravidel převodních cen. Příjmy z licenčních poplatků je nezbytné ocenit v souladu s tržním principem „arm’s length“, tedy tak, jak by jej nastavily nezávislé subjekty. Firmy proto musí vést odpovídající dokumentaci, která prokáže, že výše licenčních poplatků odpovídá ekonomické realitě a nebyla určena pouze pro účely daňové optimalizace.

Licenční poplatky a srážková daň jsou také častým cílem kontrol zaměřených na dodržování pravidel podle iniciativy OECD Beps (Base Erosion and Profit Shifting). Ta se zaměřují především na eliminaci agresivního daňového plánování a přesunu zisků do nízkodaňových zón bez odpovídající ekonomické přítomnosti. Podniky, které využívají offshore struktury bez reálného ekonomického základu, se tak vystavují riziku doměření daně, penále a povinnosti provést zpětnou úpravu účetnictví.

Dalším důležitým aspektem, který nelze podcenit, je reputační riziko. Firmy, které využívají složité nebo skryté struktury k transferu příjmů z licenčních poplatků, mohou čelit negativní publicitě, nízkému hodnocení od investorů či ztrátě důvěry veřejnosti. V prostředí rostoucích požadavků na ESG a udržitelný přístup k podnikání může být vnímání daňové transparentnosti klíčovým faktorem při budování dlouhodobé důvěry.

Z pohledu regulatorních požadavků je důležité neopomenout ani evropskou legislativu, například směrnici DAC6, která ukládá povinnost oznamování některých přeshraničních schémat, jejichž cílem je mimo jiné minimalizace srážkové daně. Nesplnění těchto povinností může vést ke sankcím, a také znemožní uplatnění výhod plynoucích z daňových smluv.

Česká daňová správa postupně zpřísňuje kontrolu nad tokem licenčních poplatků a uplatňováním srážkové daně. V rámci své strategie se stále více zaměřuje na prověřování skutečného vlastníka příjmů, posuzování obchodní podstaty u zahraničních entit a vyžaduje podrobnou dokumentaci k převodním cenám. Licenční poplatky a srážková daň proto již nejsou vnímány pouze jako účetní položky, ale jako významný indikátor daňově plánovacího chování firmy.

Transparentnost, ekonomická substance a správné určení skutečného vlastníka příjmů jsou dnes nezbytnými podmínkami pro efektivní a udržitelné daňové plánování. Firmy by měly přistupovat k nastavení licenční offshore struktury nejen z pohledu úspory nákladů na srážkovou daň, ale také s rozvahou o právních a regulatorních dopadech, které může takové řešení přinést.

Rizika a regulatorní požadavky při využití offshore řešení

Využití offshore struktur pro optimalizaci licenčních poplatků a srážkové daně sice může firmám přinést značné daňové výhody, ale současně s sebou nese i určitá rizika. Tato rizika se týkají především daňových kontrol, regulatorních opatření, reputace společnosti a souladu s mezinárodními standardy. V dnešním prostředí posílené daňové transparentnosti a mezinárodní spolupráce je nutné, aby každá offshore struktura obstála v rámci kontrolních mechanismů daňových správ i regulatorních institucí.

Rizika spojená s nastavením licenčních toků do offshore subjektů se týkají především situací, kdy není zajištěna dostatečná ekonomická substance. V praxi to znamená, že entita přijímající licenční poplatky by měla mít reálnou obchodní činnost, spravovat duševní vlastnictví a disponovat odpovídajícími zdroji a personálem. Pokud tomu tak není, hrozí, že daňová správa označí daný subjekt za tzv. umělý (letter-box entity), a odmítne uplatnění výhod ze smluv o zamezení dvojího zdanění, čímž dojde k dodanění v plné sazbě srážkové daně.

Zásadní vliv na daňovou uznatelnost offshore struktury má rovněž dodržování pravidel převodních cen. Příjmy z licenčních poplatků je nezbytné ocenit v souladu s tržním principem „arm’s length“, tedy tak, jak by jej nastavily nezávislé subjekty. Firmy proto musí vést odpovídající dokumentaci, která prokáže, že výše licenčních poplatků odpovídá ekonomické realitě a nebyla určena pouze pro účely daňové optimalizace.

Licenční poplatky a srážková daň jsou také častým cílem kontrol zaměřených na dodržování pravidel podle iniciativy OECD Beps (Base Erosion and Profit Shifting). Ta se zaměřují především na eliminaci agresivního daňového plánování a přesunu zisků do nízkodaňových zón bez odpovídající ekonomické přítomnosti. Podniky, které využívají offshore struktury bez reálného ekonomického základu, se tak vystavují riziku doměření daně, penále a povinnosti provést zpětnou úpravu účetnictví.

Dalším důležitým aspektem, který nelze podcenit, je reputační riziko. Firmy, které využívají složité nebo skryté struktury k transferu příjmů z licenčních poplatků, mohou čelit negativní publicitě, nízkému hodnocení od investorů či ztrátě důvěry veřejnosti. V prostředí rostoucích požadavků na ESG a udržitelný přístup k podnikání může být vnímání daňové transparentnosti klíčovým faktorem při budování dlouhodobé důvěry.

Z pohledu regulatorních požadavků je důležité neopomenout ani evropskou legislativu, například směrnici DAC6, která ukládá povinnost oznamování některých přeshraničních schémat, jejichž cílem je mimo jiné minimalizace srážkové daně. Nesplnění těchto povinností může vést ke sankcím, a také znemožní uplatnění výhod plynoucích z daňových smluv.

Česká daňová správa postupně zpřísňuje kontrolu nad tokem licenčních poplatků a uplatňováním srážkové daně. V rámci své strategie se stále více zaměřuje na prověřování skutečného vlastníka příjmů, posuzování obchodní podstaty u zahraničních entit a vyžaduje podrobnou dokumentaci k převodním cenám. Licenční poplatky a srážková daň proto již nejsou vnímány pouze jako účetní položky, ale jako významný indikátor daňově plánovacího chování firmy.

Transparentnost, ekonomická substance a správné určení skutečného vlastníka příjmů jsou dnes nezbytnými podmínkami pro efektivní a udržitelné daňové plánování. Firmy by měly přistupovat k nastavení licenční offshore struktury nejen z pohledu úspory nákladů na srážkovou daň, ale také s rozvahou o právních a regulatorních dopadech, které může takové řešení přinést.