Dvojí zdanění v mezinárodním podnikání: Jak mu předejít pomocí offshore struktury a mezinárodních smluv

Co je dvojí zdanění a jak ovlivňuje globální podnikání

Pojem dvojí zdanění se v kontextu mezinárodního podnikání objevuje stále častěji. Jedná se o situaci, kdy je jediný příjem zdaněn ve dvou různých státech. Tento jev je výsledkem skutečnosti, že různé země uplatňují daňové nároky na základě odlišných principů – nejčastěji daňového domicilu (rezidence) nebo místa vzniku příjmu.

Dvojí zdanění může výrazně snížit čistý zisk podnikatelů a korporací, které působí napříč hranicemi. Globální firmy se proto musejí zabývat nejen daňovými sazbami, ale i samotnou strukturou svých příjmů a jejich tokem mezi jednotlivými jurisdikcemi.

Typickým příkladem dvojího zdanění je situace, kdy česká firma poskytuje služby zahraniční společnosti a příjem z těchto služeb podléhá zdanění jak v České republice (protože společnost zde sídlí), tak i ve státě, kde byly služby využity.

Tato paralelní daňová povinnost vytváří nadbytečné náklady a snižuje motivaci podnikatelů expandovat.

Příčiny vzniku dvojího zdanění

Dvojí zdanění vzniká zejména kvůli nesouladu daňových systémů jednotlivých zemí. Zatímco některé státy zdaňují příjmy rezidentních osob bez ohledu na to, kde byly vytvořeny (tzv. globální daňový základ), jiné státy upřednostňují zásadu zdrojového zdanění – tedy danění pouze těch příjmů, které vznikly na jejich území.

Tento střet zájmů může vést k tomu, že například příjem ze zahraniční investice bude nejprve zdaněn v zemi, kde investice přinesla zisk, a následně opět v zemi, kde má investor daňové sídlo. Takové situace se objevují často u dividend, úroků, licenčních poplatků, ale i zisků z podnikání nebo zaměstnání vykonávaného v cizině.

Dopady na mezinárodní podnikání

Bez účinných mechanismů vedoucích k eliminaci dvojího zdanění mohou mít firmy s mezinárodním dosahem omezenou konkurenceschopnost. Vyšší daňové zatížení znamená nižší ziskovost, což může vést k vyšším cenám, menší reinvestici a dokonce i k odrazení od vstupu na zahraniční trhy.

Dalším důsledkem je i zvýšená administrativní zátěž – společnosti musí řešit významně složitější daňové přiznání, kontrolu daňových smluv a potenciální spory s místními daňovými úřady. Řádné plánování daňové strategie se tak stává nezbytnosti pro všechny, kteří chtějí podnikat globálně bez daňových překvapení.

V tomto kontextu je zřejmé, že dvojí zdanění není jen technická daňová otázka, ale faktor, který zásadně ovlivňuje možnosti rozvoje, expanze a celkového fungování podniků v rámci globální ekonomiky.

Jak offshore společnost pomáhá předejít dvojímu zdanění

Jedním z efektivních nástrojů, jak legálně předcházet nežádoucím dopadům dvojího zdanění, je využití offshore struktury. Offshore společnost je právnická osoba založená v zahraniční jurisdikci, která poskytuje výhodné daňové a právní prostředí bez ohledu na skutečné podnikatelské místo výkonu činnosti. Za předpokladu dodržování mezinárodních pravidel lze prostřednictvím správně navržené offshore struktury snížit daňové zatížení a optimalizovat tok globálních příjmů.

Hlavní výhodou offshore společností je možnost minimalizovat daňovou kolizi dvou států, kterou vyvolává dvojí zdanění. Pokud je firma založena v zemi, která neuplatňuje zdanění zahraničního příjmu a zároveň má uzavřenu příslušnou dohodu o zamezení dvojího zdanění, může být velká část zdanění přesunuta do příznivější jurisdikce.

Fungování offshore společnosti v praxi

Offshore společnost sama o sobě nezajišťuje automaticky osvobození od daně, ale umožňuje strukturovat příjmy tak, aby bylo dvojí zdanění eliminováno nebo výrazně sníženo prostřednictvím smluv a daňových pravidel. Například firma může být registrována v jurisdikci s nulovou sazbou daně z příjmů právnických osob, přičemž se vyhne zdanění ve státě mateřské společnosti díky odpovídající DDT smlouvě.

Typickou situací je využití offshore společnosti jako držitele licencí, konzultačních služeb nebo mezinárodního obchodu. Příjem vytvořený prostřednictvím této struktury je následně přiměřeně přefakturován dceřiným nebo mateřským firmám, aniž by došlo k duplicite daňového zatížení. Klíčovou výhodou je možnost strategického řízení toku příjmů i zisků v rámci skupiny.

Výběr správné jurisdikce

Offshore jurisdikce se liší nejen sazbami daní, ale i právním prostředím a přístupem ke sdílení daňových informací. Pro zajištění souladu s mezinárodními standardy a zároveň efektivní eliminaci dvojího zdanění je ideální zvolit zemi, která:

• není na sankčních nebo černých listinách mezinárodních organizací,
• má stabilní legislativní rámec a ochranu vlastnických práv,
• má uzavřené DDT smlouvy s cílovými trhy podnikání.

Mezi oblíbené destinace patří například Spojené arabské emiráty, Kypr, Maltu nebo Hongkong. Každá z těchto jurisdikcí nabízí specifické výhody v závislosti na charakteru podnikání a cílových trzích, přičemž se různí i přístupem k reportingu a požadavkům na místní přítomnost.

Prvky legální struktury

Aby offshore společnost skutečně přispěla k odstranění hrozby dvojího zdanění, musí být její struktura postavena tak, aby byla plně v souladu s domácím daňovým právem i mezinárodními pravidly OECD. Klíčové prvky, na které je třeba dbát:

• Správné nastavení fakturačních toků a převodních cen
• Doložená ekonomická přítomnost (tzv. substance)
• Transparentnost vlastnické struktury
• Podpora z právního a účetního hlediska

Kombinace těchto prvků zajistí, že offshore struktura nebude považována za umělou nebo zneužívající, ale jako legitimní nástroj pro optimalizaci podnikání na globální úrovni. V opačném případě hrozí riziko doměrku daně, pokut či dokonce trestní odpovědnosti.

Efektivní využití offshore společnosti v souladu s DDT smlouvami pomáhá eliminovat nebo podstatně omezit dvojí zdanění, zvyšuje finanční efektivitu a umožňuje podnikům lépe reagovat na výzvy mezinárodního trhu.

Právní rámec a daňová optimalizace pro offshore podnikání

Vytvoření a správa offshore společnosti za účelem minimalizace dvojího zdanění vyžaduje dobrou znalost jak místních, tak mezinárodních daňových předpisů. Přestože offshore struktury nabízejí výhody v oblasti daní a flexibility podnikání, je nezbytné, aby byly v souladu se zákonem a mezinárodními doporučeními, především těmi, které vydává OECD v rámci iniciativy BEPS (Base Erosion and Profit Shifting).

Z hlediska právního rámce jsou klíčové aspekty jako substance, daňová transparentnost a soulad se standardy výměny informací. Účelem těchto pravidel je zajistit, že offshore společnost není zneužívána k daňovým únikům, ale slouží jako legitimní prostředek k optimalizaci mezinárodních toků příjmů a ochraně před dvojím zdaněním.

Zásadní právní požadavky

Každá offshore společnost musí splňovat tzv. právní kritéria substance, což znamená, že má v dané jurisdikci ekonomicky odůvodnitelnou přítomnost. Nezbytné je doložit, že společnost má kancelář, zaměstnance a reálnou obchodní činnost. Právě toto kritérium hraje rozhodující roli při posuzování, zda je struktura využívána pro daňové plánování legální povahy, a ne za účelem vyhýbání se daním.

Další důležitou podmínkou je registrace a následné plnění oznamovacích povinností vůči daňovým úřadům, včetně účasti na mezinárodních výměnách informací, například na základě CRS (Common Reporting Standard) a FATCA (Foreign Account Tax Compliance Act). Tento aspekt garantuje státům přístup k údajům, které mohou ovlivnit posouzení, zda došlo k dvojímu zdanění či nikoliv.

Podmínky daňové optimalizace a její mantinely

Daňová optimalizace je legální pouze tehdy, pokud není v rozporu se zásadou zneužití práva. Úřady v posledních letech výrazně zpřísnily pravidla proti tzv. umělým strukturám, které byly vytvořeny výhradně za účelem daňového prospěchu, bez reálného ekonomického opodstatnění.

K dosažení efektivní, ale legální daňové optimalizace je nutné:

• zajistit reálnou ekonomickou aktivitu offshore subjektu,
• dodržovat platné účetní a daňové předpisy v zemi domicilu i v zemi sídla mateřské společnosti,
• využívat podpůrné mechanizmy podle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění,
• vést řádnou dokumentaci převodních cen (transfer pricing) mezi propojenými osobami.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také tomu, zda daná offshore jurisdikce není na tzv. černé listině EU/OECD. Firma registrovaná v takové oblasti může automaticky přicházet o výhody plynoucí ze smluv o zamezení dvojího zdanění nebo se setkat s omezeným přístupem k bankovním a investičním službám.

Dodržování pravidel BEPS

Iniciativa OECD BEPS významně ovlivnila pravidla týkající se mezinárodního daňového plánování. Tato pravidla usilují o to, aby zisky byly zdaňovány tam, kde dochází ke skutečné ekonomické činnosti a vytváření hodnoty – a tím omezují prostor pro zneužívání offshore struktur k daňovým spekulacím.

Součástí implementace BEPS je i požadavek na tzv. country-by-country reporting, který přináší transparentnost ohledně globálních toků příjmů a daní v rámci nadnárodních skupin. Pokud má holdingová společnost nebo její dceřiné podniky sídlo v offshore jurisdikci, musí být schopné prokázat smysluplnost této volby nejen z hlediska obchodního záměru, ale i souladu se zásadami prevence dvojího zdanění.

Rizika nerespektování legislativy

V případě, že podnikatel opomene právní aspekty offshore podnikání, riskuje nejen daňové doměrky, ale i reputační újmu, pokuty či v krajních případech trestní postih. Častými chybami jsou nedostatečná dokumentace, chybějící substance nebo využívání offshore firmy pouze jako prázdného prostředníka bez skutečné činnosti.

Takové jednání může být kvalifikováno jako vyhýbání se daňové povinnosti, což zároveň znamená ztrátu nároku na výhody ze smluv o zamezení dvojího zdanění. Proto je nezbytné uvědomit si, že offshore podnikání vyžaduje profesionální právní a účetní podporu.

Pečlivé zajištění souladu s právním rámcem a transparentní strukturování offshore společnosti je zásadní součástí úspěšné daňové strategie. Legálně navržený model může poskytnout efektivní ochranu před dvojím zdaněním, zároveň však musí odolat případné kontrole ze strany daňových orgánů v jakékoli zúčastněné jurisdikci.

Právní rámec a daňová optimalizace pro offshore podnikání

Vytvoření a správa offshore společnosti za účelem minimalizace dvojího zdanění vyžaduje dobrou znalost jak místních, tak mezinárodních daňových předpisů. Přestože offshore struktury nabízejí výhody v oblasti daní a flexibility podnikání, je nezbytné, aby byly v souladu se zákonem a mezinárodními doporučeními, především těmi, které vydává OECD v rámci iniciativy BEPS (Base Erosion and Profit Shifting).

Z hlediska právního rámce jsou klíčové aspekty jako substance, daňová transparentnost a soulad se standardy výměny informací. Účelem těchto pravidel je zajistit, že offshore společnost není zneužívána k daňovým únikům, ale slouží jako legitimní prostředek k optimalizaci mezinárodních toků příjmů a ochraně před dvojím zdaněním.

Zásadní právní požadavky

Každá offshore společnost musí splňovat tzv. právní kritéria substance, což znamená, že má v dané jurisdikci ekonomicky odůvodnitelnou přítomnost. Nezbytné je doložit, že společnost má kancelář, zaměstnance a reálnou obchodní činnost. Právě toto kritérium hraje rozhodující roli při posuzování, zda je struktura využívána pro daňové plánování legální povahy, a ne za účelem vyhýbání se daním.

Další důležitou podmínkou je registrace a následné plnění oznamovacích povinností vůči daňovým úřadům, včetně účasti na mezinárodních výměnách informací, například na základě CRS (Common Reporting Standard) a FATCA (Foreign Account Tax Compliance Act). Tento aspekt garantuje státům přístup k údajům, které mohou ovlivnit posouzení, zda došlo k dvojímu zdanění či nikoliv.

Podmínky daňové optimalizace a její mantinely

Daňová optimalizace je legální pouze tehdy, pokud není v rozporu se zásadou zneužití práva. Úřady v posledních letech výrazně zpřísnily pravidla proti tzv. umělým strukturám, které byly vytvořeny výhradně za účelem daňového prospěchu, bez reálného ekonomického opodstatnění.

K dosažení efektivní, ale legální daňové optimalizace je nutné:

• zajistit reálnou ekonomickou aktivitu offshore subjektu,
• dodržovat platné účetní a daňové předpisy v zemi domicilu i v zemi sídla mateřské společnosti,
• využívat podpůrné mechanizmy podle příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění,
• vést řádnou dokumentaci převodních cen (transfer pricing) mezi propojenými osobami.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také tomu, zda daná offshore jurisdikce není na tzv. černé listině EU/OECD. Firma registrovaná v takové oblasti může automaticky přicházet o výhody plynoucí ze smluv o zamezení dvojího zdanění nebo se setkat s omezeným přístupem k bankovním a investičním službám.

Dodržování pravidel BEPS

Iniciativa OECD BEPS významně ovlivnila pravidla týkající se mezinárodního daňového plánování. Tato pravidla usilují o to, aby zisky byly zdaňovány tam, kde dochází ke skutečné ekonomické činnosti a vytváření hodnoty – a tím omezují prostor pro zneužívání offshore struktur k daňovým spekulacím.

Součástí implementace BEPS je i požadavek na tzv. country-by-country reporting, který přináší transparentnost ohledně globálních toků příjmů a daní v rámci nadnárodních skupin. Pokud má holdingová společnost nebo její dceřiné podniky sídlo v offshore jurisdikci, musí být schopné prokázat smysluplnost této volby nejen z hlediska obchodního záměru, ale i souladu se zásadami prevence dvojího zdanění.

Rizika nerespektování legislativy

V případě, že podnikatel opomene právní aspekty offshore podnikání, riskuje nejen daňové doměrky, ale i reputační újmu, pokuty či v krajních případech trestní postih. Častými chybami jsou nedostatečná dokumentace, chybějící substance nebo využívání offshore firmy pouze jako prázdného prostředníka bez skutečné činnosti.

Takové jednání může být kvalifikováno jako vyhýbání se daňové povinnosti, což zároveň znamená ztrátu nároku na výhody ze smluv o zamezení dvojího zdanění. Proto je nezbytné uvědomit si, že offshore podnikání vyžaduje profesionální právní a účetní podporu.

Pečlivé zajištění souladu s právním rámcem a transparentní strukturování offshore společnosti je zásadní součástí úspěšné daňové strategie. Legálně navržený model může poskytnout efektivní ochranu před dvojím zdaněním, zároveň však musí odolat případné kontrole ze strany daňových orgánů v jakékoli zúčastněné jurisdikci.